První punkový učitel tady byl paradoxně mnohem dříve, než samotný punk vznikl.  J. A. Komenský. Nemusím představovat. Všichni víme a známe. Po dobu jedenácti let se na mě jeho obraz potutelně usmíval stylem Mony Lisy v ředitelské kajutě. Za tu dobu jsme spolu měli nejednu duchaplnou rozpravu (monolog). Postupně jsem došel k přesvědčení, že se jedná skutečně o prvního pedagogického punkera ever. Jiný přístup, jiné vzdělávací myšlenky, proti proudu. Vždy prioritně se zájmem o vzdělávání. Bohužel to v 17. století, době utužování katolické nadřazenosti, nebylo obvyklé. Katolický způsob výuky, především v době pobělohorské, byl založen na principu moci. Já učím, vy posloucháte. Pokud uděláte chybu, následuje trest. Vzdělávání bylo založeno na memorování učebních textů zpaměti. (Mao ce Tung měl v nás dobrý vzor). Tento způsob výuky v našich zemích zakořenil. I přes uzákonění školní docházky Marií Terezií se učiteli stávají především katoličtí hodnostáři. Logika, kreativita, vlastní názor a poznání nejsou na oficiálním seznamu. Na počátku 20. století začíná postupná emancipace pedagogických sborů. I ženy mohou učit. Tedy pokud nejsou vdané a žijí v celibátu. Jak mohou efektivně žákům přiblížit hodnoty a vztahy v reálném životě?  Opět zde máme pedagogiku založenou na principu převahy. Po světových válkách došlo v Československu k nepatrné změně. Učitelky se mohly vdávat a mít rodinu. Vše zůstávalo během rudého pedagogického období stejné. Některé přístupy se od sametové revoluce dodnes nezměnily. I dnes u nás můžeme vidět velké množství pedagogických faulů. Nabízí se otázka, zda nepocházejí ze zakořeněných stigmat české pedagogické minulosti.

Pojďme zpět k Janu Punkerovi Komenskému. Po opuštění české krajiny nachází útočiště v protestanských zemích. I zde se děti vzdělávají. Ovšem úplně jiným stylem. Základem výuky se stávají vědomosti bezprostředně spjaté s životem. Je kladen velký důraz na styl vzdělávání a na to, kdo vzdělává. Výuka není vehementně spojována s náboženstvím. Učitelem se většinou stává odborník z praxe v důchodovém věku. Výuka dalších specialistů je běžná. Do škol je dostávají výměnou za daňové úlevy. Své místo zde má vlastní názor i možnost žáků svěřit učitelům své různé obavy. Pokud žák při výuce nestíhá, je mu poskytnuta podpora. Pedagogické myšlenky Komenského zde nachází reálnou oporu. Postupně vzniká to, čemu dnes říkáme Komenského odkaz. A také Komenského paradox. Ámos je dalším z Čechů, kteří jsou slavnější za hranicemi české kotliny. Dodnes má jeho dílo větší dopad v zemích, které se vymykaly dikci katolické církve. Náboženské ideje Komenského šly ruku v ruce s těmi vzdělávacími. Šly do emigrace, kde pevně zakořenily. Díky bohu. Jiné prostředí, jiné vzdělávací přístupy. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Zpočátku sice velmi skromný, ale s dalšími léty stále více přesvědčivý.

Četli jste nějaké Komenského dílo o pedagogice? Doporučuji. Nemusí to být ve staročeštině, ani v latině.