Určitě znáte ty kolegy, kteří se vám stále snaží radit a myslí si, že jejich rozum je dražší než Ronaldo s Messim dohromady. Když je poslechnete, vše je v pořádku. Když to uděláte jinak, vždy to podle nich nebude stoprocentní. Pokud je poslechnete a nepovede se vám to, budou to vydávat za vaše selhání, protože ta jejich rada byla zlatá, ale vaše provedení bylo chybné. Poznáváte je? Podle Gaussovy křivky se takový jedinec nachází v každém pedagogickém kolektivu. Mám takovou teorii, že když vám někdo radí, tak radí svému já někde v minulosti. Když vám někdo řekne, abyste učili tak či onak, pošlete ho do háje. Nevím, proč ostatní mají takové potřeby. Zřejmě chtějí zaplnit nějakou iluzorní díru správného pedagogického umu. Nehledejte ten nejosvědčenější způsob učení u ostatních, vytvořte si vlastní. Nebuďte bezdomovec, který tajně sbírá drobky z podprůměrného koláče někoho jiného. Upečte si vlastní koláč. Začněte budovat svoji vlastní osobní kategorii. Buďte rybou ve vlastním, vámi vybudovaném rybníku a ten dále rozšiřujte. Pokud budete v rybníku někoho jiného, může vás sežrat. Vytvořte si vlastní pravidla a existujte ve vlastním prostoru. Tady a teď. I pro děti neexistuje nic jiného než současný okamžik.

Zkuste ignorovat rady ve stejné míře, jak k vám přicházejí. Když dva dělají ve školství totéž, nikdy to není to samé. Pokud vám kolega bude říkat, že něco nejde a je to marné, určitě nevyčerpal všechny způsoby. Nenechte se tím odradit. Zkuste to všechno sami. Máte-li dostatečně velkou motivaci, určitě víte, jak na to.  Tím si stále prověřujete své dovednosti a schopnosti. Když začínáte učit, nebo přestoupíte na jiné místo, vždy nějaký nový kolega bude hned generál. Pusťte to z hlavy. Držte se své vize, vytvořte si vlastní pravidla a jděte do toho. Víte, kam jdete. Jak se tam dostanete, je také na vás. Druzí vám nebudou rozumět a hlavně jim nebude na vás tolik záležet. Pokud budete úspěšní, mělo by to být díky vašim rozhodnutím. Určitě to nebude kvůli slepému následování rádoby pedagogických poradců a dalších profesionálních helperů (kouči, mentoři, supervizoři), kteří se pod rouškou pomoci snaží z pedagogiky udělat svůj zlatý důl.

Aprobace PUNK se snaží o maximalizaci z minima. Nenechte se proto zaskočit nejobyčejnější radou v pedagogice, že „chybami se člověk učí“. Z vlastních chyb ať se poučí učitelé, kterým už v úterý cuká oční víčko z nadměrné nervozity a vyčerpání. Hledání útěchy v tom, že chyby vás něco naučí je teze tradičních učitelů, kteří se snaží omluvit vlastní nedostatky. Z chyb získáte jen pocit, že nejste dost dobří a musíte více přidat, abyste se zlepšili. Nad svůj pracovní stůl v kanceláři si tlustou fixou napište, že skutečně se poučíte jen ze svých úspěchů. Když už se dopustíte nějakých chyb, eliminujte snahu se z nich poučit. Buďte dostatečně chytří a aktivní, abyste je napravili. Úplně nejlepší je, když nedojde k žádným chybám. Pokud dojde, musíte s potenciálními chybami počítat už ve svém plánu. Potom vás nepřekvapí a řešení bude krátké, jisté a efektivní.  Se svojí rolí učitele musíte být natolik dokonale sladěni, abyste odhalili případné problémy. Pokud problémy nezničíte hned v zárodku, narostou jim nohy a ruce, dostanou pruhovaný červenočerný svetr s kloboukem a budou vás ve snech strašit jako Freddy z Elm street. Vytvářet si věci po svém, určitě nebude snadné. Věřte, a každému to mohu podepsat, že se to vyplatí a vy si vychutnáte to, že vaši kolegové neměli pravdu. Musíte mít stále na mysli, že čím více věříte svému nápadu a poslání, tím méně potřebujete rady druhých. Hodně nápaditosti a přesvědčení nepotřebuje rady někoho jiného. Myslete na sebe jako správný punker. Svůj pedagogický život znáte nejlépe, žijete ho, rozvíjíte a hlavně uskutečňujete. Sešívaná celta z nehotových nápadů a rad vám propustí vodu dříve, než kolem projde Daněk a padne Rosa na kolejích.

Píši to nerad, ale každý PU by měl být tak trochu mizera. A trochu sobeček. Opravdu, sobečtí být musíte. Pokud teď nad textem kroutíte hlavou, zkuste si vzpomenout na některé své kolegy. Pokud za svým cílem nepůjdete se stoprocentním nasazením, vaše letadlo nemusí opustit ani startovací runway. Vždy tancujte na svoji melodii a preferujte svoji punkovou písničku. Vytvářejte nový pedagogický svět, který se vám líbí a dává vám smysl. Budujte prostředí, v jakém chcete trávit čas a učte tak, jak byste sami v dětství uvítali. Když budete potřebně posedlí a nebudete se dívat kolem, pravděpodobně nebudete mít na sociálních sítích od svých kolegů tolik lajků jako jiní. To neřešte. Vás bude zdobit vlastní úspěch. Vaši největší předností jste vy sami. Se všemi klady i zápory. Důležité je přesvědčení ve vlastní způsob učení. A bez rizika nedosáhnete ničeho nového. Tak to prostě je.

Kromě ignorace zbytečných rad je nutné nevnímat stále měnící se pedagogické prostředí a podmínky. Tento reálný svět českého školství obhajuje jen tuctovost, která tleská průměru. Co více chtít od prostředí, kde se do čela důležitých institucí dostávají skřeti z Mordoru, kterým bohatě stačí, se na Prsten alespoň dívat. Myslím, že tuto situaci by časem dokázalo změnit statečné společenstvo punkerů.

Když se punková hudba v sedmdesátkách objevila, velká část těch nejlepších punkrockových kapel svou hudbu nahrávala, produkovala a prodávala nezávisle mimo hudební mainstream. Punkeři dobře věděli, co znamená se spoléhat na sebe a být na systému zcela nezávislý. Princip DIY – Do It Yourselve.

Zkuste se rozpomenout na tři nejhorší rady, které jste dostali od kolegů na začátku vaší pedagogické kariéry: